MIROSLAV POLÍVKA se narodil dne 15.8.1931 v Kramolíně jako nejmladší syn rodičům Alžbětě a Petrovi Polívkovým. Jeho nejstarší bratr Josef byl jeho velkým vzorem a proto měli spolu po celý život dobrý sourozenecký vztah. Sestra Růžena se vdala a odstěhovala do Šanova a sestra Zdena se vdala a odstěhovala do Neuraz, kde v jeho 23 letech potkal i jeho celoživotní lásku Annu roz. Beníškovou.
Od první do čtvrté třídy chodil do obecné školy v Kramolíně a poté pokračoval ve studiu v měšťanské škole v Nepomuku. Po ukončení základní školy nastoupil na studium do Plzně, kde se vyučil ve zdravotnictví, v oboru protetika jako bandažista. Po ukončení studia pracoval do svých 60-ti let v Protetickém oddělení v Plzni. Jeho obětavá práce byla ze strany zaměstnanců uznávaná i v jeho důchodu, kdy byl každoročně zván na vánoční večírky, kterého se ještě minulý rok zúčastnil.
Dne 7. února 1956 se oženil s Annou Beníškovou a společně začali bydlet v Neurazech, kde se stal členem Dobrovolných hasičů, rád sportoval, hrál fotbal a házenou. S manželkou společně vychovali syna Miroslava, který se oženil s manželkou Janou a měli spolu syna Kamila a dceru Šárku. Pro vnoučata byl starostlivým dědečkem a vždy se o ně s láskou staral.
V 58 letech prodělal infarkt, který zásadně změnil jeho život. V 60 letech odešel do důchodu, kde se začal starat o domácí zvířata, což se stalo jeho velkým koníčkem.
V jeho 70-ti letech se mu od Kamila a Šárky narodila pravnoučata Sabinka,Terezka a Petřík. Na svá pravnoučata si vždy udělal čas, chodil s nimi na procházky a rád se jim věnoval. S dědou byla vždy velká legrace.
V 69 letech ovdověl a od té doby se o chod jeho domácnosti starala převážně snacha Jana, se kterou měl velmi dobrý přátelský vztah.
V jeho 84 letech prodělal 3 mozkové mrtvice, zůstal ležet na lůžku a jeho zdravotní stav byl vážný. Snacha Jana se o něho s pokorou starala. Miroslav se opět postavil na vlastní nohy a v rámci možností se sám obsloužil. V jeho posledních dnech života se o něho staral převážně syn Miroslav, který ho oblékal, připravoval mu stravu a pomáhal mu s hygienou.
Jeho poslední slova byla se snachou Janou, která ho jako každý večer šla zkontrolovat, přikryla ho peřinou, popřála mu dobrou noc a ráno už se však dědeček neprobudil.
